O mně
Životopis
Pocházím z východních Čech konkrétně z Hradce Králové. Rád tvrdím, že mě “odkojila“ místní výtvarná scéna, a ještě radši na toto místo vzpomínám. Díky výchově mých rodičů jsem si osvojil lásku ke knihám a hudbě. Literatura pro mě byla prvním dotykem umění a mým prvním zdrojem poznání v životě. Když jsem ve druhé třídě základní školy přečetl svou první knihu, cítil jsem, že je to důležitý moment v mém životě, který mě posunul do světa filozofie a vzdělanosti... Mým nejoblíbenějším hudebním žánrem je opera. K opeře ovšem musí člověk dospět. Osobně mě více začala zajímat až po třicátém roce mého života, avšak velkým zážitkem pro mě byla divácká inscenace Rusalky v Národním divadle v Praze, kdy mi bylo pouhých deset let.
Vzdělání
V posledním ročníku gymnázia jsem váhal, kudy by má cesta měla směřovat dál. Lákala mě ekonomie a zajímal jsem se o politiku a sociologii. Nakonec jsem se, poměrně narychlo, rozhodl pro studium práv na Právnické fakultě v Praze, které jsem v roce 1982 úspěšně absolvoval. Rok na to následovalo složení rigorózní zkoušky. Dále jsem pak pokračoval jako aspirant na Katedře mezinárodního práva na fakultě a začátkem devadesátých let jako aspirant na Ústavu státu a práva ČSAV. Působil jsem jako externí expert OECD pro program Nové demokracie a zúčastnil se ročního studijního pobytu na pařížské Sorbonně. K Francii mám vřelý vztah, proto není takovým překvapením, že mimo jiné podporuji pařížskou operní scénu. Každému bych doporučil vycestovat do zahraničí, chvíli zde žít a poznat tak do hloubky danou kulturu, tradice a zvyky místní společnosti. Rozšíříte si obzory a ucelíte si své názory, protože není nic horšího než mluvit o něčem, co jste nikdy neviděli či nezažili.
Advokacie
Právnické vzdělání bylo klíčové pro mou budoucí kariéru. Škola mi pomohla načerpat nejen mnoho zkušeností a znalostí, ale také možnost potkat i své budoucí kolegy. S nimi jsem v roce 1993 založil Advokátní kancelář Císař, Češka, Smutný. Začátky nebyly lehké, nicméně když vidím, jakou významnou společnost se nám společně podařilo vybudovat, jsem hrdý na to, že jsme tento poměrně náročný konkurenční boj nevzdali. Advokátní kancelář navíc brání hodnoty demokracie a právního státu, podporuje kulturní rozvoj a celkově rozvíjí filantropickou myšlenku, což je v mých očích velmi důležité.
Mezinárodní politika
V roce 1996 jsem stál u zrodu Česko-izraelské obchodní komory, jejíž jsem prezidentem. Udržovat a budovat obchodní vztahy s Izraelem vnímám jako klíčové pro budoucí ekonomický posun České republiky. Zatím se nám v Komoře daří plnit stanovené cíle a každým rokem rozšiřujeme své pole působnosti, například založením ceny Arnošta Lustiga, která se předává každoročně za celospolečenskou podporu hodnot jako je Odvaha, Statečnost, Lidskost a Spravedlnost.
Podpora Kultury
Jsem velkým milovníkem kultury a umění. Kultura dle mého názoru povznáší, vzdělává, přináší velké množství inspirace a může poskytnout odpovědi na řadu otázek v našem životě. Umění naproti tomu boří určité hranice a odpoutává nás od reality všedního dne. O to více mě mrzí, když vidím, že z důvodu nedostatku finančních prostředků od veřejných institucí u nás nemohou vznikat velké projekty, které by mohly velice obohatit českou společnost. Rozhodl jsem se proto, vydat se na cestu mecenášství a podpořit takové projekty, aby mohly vůbec vzniknout, neboť jinak by nikdy nespatřily světlo světa.
V roce 1995 jsem založil společně se svými příteli Kruh přátel opery Národního divadla a zasadil jsem se o vznik nadačního fondu BOHEMIAN HERITAGE FUND. Působím jako člen Rady Národního divadla a správní rady Národního festivalu Smetanova Litomyšl. Po dobu sedmi let jsem zastával funkci viceprezidenta Evropské federace operních nadací a byl jsem členem představenstva World Monuments Found Europe. Snažím se podporovat kulturní rozvoj nejen finančně, ale snažím se organizovat různé akce a události.
V roce 2016 jsem od ministra kultury obdržel Cenu ministerstva kultury za celoživotní podporu, ochranu a rozvoj národního kulturního dědictví ve všech oblastech kultury. Byla to pro mě obrovská pocta, ve svých aktivitách nadále nepolevuji a snažím se nacházet inspiraci a prostředky k zlepšení svého okolí, věcí v něm a společnosti jako takové.
V listopadu 2017 jsem obdržel insignie rytíře francouzského Řádu umění a literatury. Ocenění za trvalou podporu a šíření francouzské kultury a ochrany národního kulturního dědictví a památek mi předal francouzský velvyslanec v České republice.
Dne 28. října 2019 jsem obdržel z rukou prezidenta republiky Miloše Zemana Medaili Za zásluhy 1. stupně, především za rozvoj vztahů mezi Českou republikou a Státem Izrael.
Filosofie
Ve svém životě si zakládám na budování české národní identity. Myslím si, že pěstování národního cítění a hrdosti by mělo být všem Čechům vlastní. Nemám rád, když se Čech stydí za to, že je Čechem. Naše historie i kultura je neuvěřitelně bohatá a každý z nás v ní musí najít něco, na co by mohl být on sám hrdý. Zdravé národní cítění v moderním slova smyslu by nemělo chybět v každé české domácnosti. Jedná se především o první sociologické návyky, které se budují v rodině, jež by měla své děti vést od útlého věku k historii, umění a kultuře naší země. Znepokojuje mě totiž úpadek dnešní mladé generace. Zůstávám však optimistický a jsem přesvědčen, že se stále najdou rodiče, kteří své děti vychovávají s láskou k hudbě, literatuře a celkově je rozvíjejí. Pokud se budou zodpovědně a uvědoměle chovat dospělí, nemusíme se o budoucnost českých dětí obávat. Věřím, že se k těmto aktivitám bude uchylovat více rodin, aby k celkovému úpadku vzdělanosti opravdu nedošlo.
Zásady, ze kterých vychází má filosofie:
První zásada se týká pozitivního myšlení. Neměli bychom se neustále nechat sžírat obavami o práci, majetek či vztahy. Neměli bychom se bát dávat najevo lásku a uznání. Lidé by si všeobecně měli klást pozitivní cíle a při jejich dosahování se vyvarovat nesprávných a špatných rozhodnutí. Tím se řídím i já. Občas se mi totiž zdá, že je moderní člověk málo odvážný. Podceňuje své dovednosti a znalosti, což je obrovská chyba. Proto chválou a respektem buduji u svých spolupracovníků a zaměstnanců, a nejen u nich, zdravé sebevědomí a pozitivní náladu.
Další z mých zásad souvisí s pocitem potřeby se vzdělávat. Jsem totiž přesvědčen, že získáním maturity či vysokoškolského titulu studijní dráha člověka rozhodně nekončí. Pro neustálý rozvoj osobnosti, myšlenek, názorů a nových nápadů je třeba vzdělávat se po celý svůj život. Rád si proto dopřávám kvalitní kulturní zážitky a myslím, že by to tak měl dělat každý. Kulturní vyžití je přirozená očista naší duše, kdy načerpáváte nové nápady, kreativně rozvíjíte svoje cíle a naplní vás osvobozujícím pocitem lehkosti bytí, tedy investice k nezaplacení.
Poslední zásada se týká času. Čas byl vynalezen proto, aby se věci odvíjely uceleně a popořádku. Sám pracuji velmi rád a hodně, avšak mám na paměti, že ty dobré věci přijdou ve správný čas, kdy je člověk ani nemusí čekat. Otázka času je relativní a není v našich silách ho úplně ovlivnit. Můžeme mu však předcházet a postupně měnit. Vzdělávat se, plnit si své cíle a sny, rozvíjet své talenty či využít dané příležitosti. Momentálně mě naplňuje vše, co dělám, ale co čas přinese, nikdo neví. Jak rád říkám – příběh je stále otevřený.
